Ať už smlouvu o půjčce podepisujete s bankou, nebankovní společností nebo soukromou osobou, vyplatí se znát, na co pamatovat a jaké náležitosti by měla obsahovat. Jak má správná smlouva o půjčce vypadat dle zákona, aby byla považována za platnou?
Smlouvu o půjčce většinou podepisujeme s bankou nebo licencovanou nebankovní společností. Zde by nemělo docházet k právním nedostatkům, protože smlouvy připravují odborníci. Smlouvu o půjčce však můžeme uzavřít také s příbuznými, známými, se zaměstnavatelem či soukromým investorem. Než ji stvrdíte svým podpisem, měli byste být schopni posoudit správnost jejího obsahu.
1. Smlouva o půjčce se známými nebo příbuznými
Jestliže půjčujeme svým známým nebo rodině, případně si od nich peníze vypůjčujeme my, jedná se o peněžitou zápůjčku. Té se věnuje Občanský zákoník v § 2390 – 2394. Sice nevyžaduje písemnou formu smlouvy, ale hovoří o ujednáních ve smlouvě. Ta se nejlépe prokazují po té, co byla sepsána “na papír” a podepsána oběma smluvními stranami.
Pro smlouvu o peněžité zápůjčce platí stejná pravidla jako pro jakoukoliv jinou smlouvu mezi dvěma subjekty. Měla by vždy obsahovat:
- identifikaci všech smluvních stran – jméno a příjmení, trvalé bydliště, datum narození, případně rodné číslo a číslo občanského průkazu,
- jednoznačné určení, kdo je věřitelem a kdo dlužníkem,
- předmět smlouvy – výši zápůjčky a měnu, v níž se realizuje,
- datum poskytnutí peněz – kdy k půjčce závazně dojde.
Více toho běžná smlouva o půjčce obsahovat nemusí. Občanský zákoník k tomu říká, že: „Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy.“ Když není výpovědní lhůta sjednána, lze uplatnit zákonných 6 týdnů.
Dlužník smí splatit peněžitou zápůjčku kdykoliv pouze v případě, že nebyly sjednány úroky. Pokud bylo sjednáno vrácení zápůjčky formou pravidelných splátek, může věřitel požadovat splacení celého dluhu najednou po té, co se dlužník opozdil se splátkami o více než 3 měsíce.
V zájmu obou stran samozřejmě je, aby smlouva obsahovala všechny podmínky půjčky, mezi něž patří úroky, způsob splácení, počet splátek, případně úpravu výpovědní lhůty. Do smlouvy můžete doplnit i jméno svědka, což se hodí zejména při předávání půjčky v hotovosti. Jde o informace dobrovolné, které na platnosti smlouvy nic nezmění.
2. Smlouva o půjčce se zaměstnavatelem
V případě smlouvy o půjčce se zaměstnavatelem je to podobné jako v předchozí části u půjčky mezi přáteli či příbuznými. Obsah smlouvy bude totožný až na dvě odlišnosti:
- Zaměstnavatel smí zaměstnanci půjčit maximálně 300 000 Kč (i v celkovém součtu více poskytnutých úvěrů).
- Půjčka od zaměstnavatele musí být bezúročná. Legislativa zakazuje zpoplatnit zaměstnanecké půjčky.
3. Smlouva o půjčce se soukromým investorem
Se soukromým investorem nebo s nebankovní společností, která postrádá licenci ČNB, smíte uzavřít dva typy smlouvy o půjčce:
- smlouvu o peněžité zápůjčce – musí obsahovat stejné povinné náležitosti, jako jsou uvedeny v prvním odstavci. Jde o stejný typ půjčky i smlouvy,
- smlouvu o úvěru – zde půjde o úvěr podnikatelský, jehož zákonné požadavky najdeme také v Občanském zákoníku, konkrétně v § 2395 – 2400. Abyste mohli s poskytovatelem takovou smlouvu uzavřít, musíte mít přidělené IČO.
Smlouva o úvěru nemusí být dle zákona písemná. Ve vašem zájmu je ale její písemná existence je. Za prvé si můžete v klidu projít podmínky, jste-li budoucí dlužník. Na nich totiž některé společnosti vydělávají nejvíce. Podívejte se, jak poznat, zda se nejedná o lichvu!
Smlouva o úvěru bude mít stejné náležitosti jako smlouva o zápůjčce: identifikaci obou smluvních stran, výši půjčky, datum sjednání a podmínky splácení.
4. Smlouva o spotřebitelském úvěru s bankou či nebankovní společností
Náležitosti smlouvy upravuje Zákon o spotřebitelském úvěru především v § 104 – 111. Zákon vyžaduje písemnou podobu a stanovuje povinné součásti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, které jsou:
- druh spotřebitelského úvěru,
- kontaktní údaje smluvních stran, včetně zprostředkovatele,
- celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání,
- dobu trvání spotřebitelského úvěru,
- u prodeje na splátky pak určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru,
- zápůjční úrokovou sazbu a podmínky upravující použití této sazby,
- roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit,
- výši, počet a četnost splátek, jež má spotřebitel provést,
- informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě splátkového kalendáře,
- případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení úvěrového účtu,
- následky nesplácení nebo prodlení,
- informaci o právu na odstoupení od smlouvy,
- informaci o právu na předčasné splacení,
- informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu,
- informaci o možnosti využití pomoci od finančního arbitra,
- označení příslušného orgánu dohledu.
U specifických půjček jsou vyžadovány další prvky. Například, zda použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele (namísto splácení spotřebitelského úvěru) povede k úplnému splacení půjčky, kdy musí být vyrovnáno záporné saldo na kontokorentním účtu apod.
Vedle toho ještě zákon vyžaduje splnění procesní stránky. Potenciální dlužník má nárok si návrh smlouvy důkladně pročíst a musí mít dostatečnou lhůtu na rozmyšlenou, po který se podmínky úvěru uvedené v návrhu smlouvy nezmění.